Přinášíme vám exkluzívně zápisky od Jakuba Severy, který se s kamarádem Honzou Míchalem vybrali na Balaton a zpět na šlapacích čtyřkolkách. Článek je rozdělen na dvě časti. V článku níže zjistíte, jak nápad vůbec vznikl. Kolik piv je potřeba, aby se něco takého mohlo uskutečnit?  Druhá část přibude na savsmagazin.cz koncem týdne. Přeji příjemné čtení. ~ Horniaček Matúš

10580203_505626882905610_6402560812524343250_n

Nechtěli jsme najít poklad ani draka ani nic jiného. Měli jsme v sobě jenom pár piv a bujnou fantazii. Stáli jsme na prostranství ŠAVŠ a vychutnávali si příjemný májový večer. Mladoboleslavský Majáles organizovaný Studentskou Unií ŠAVŠ se pomalu blížil ke svému konci, my však přemýšleli o něčem jiném. Jako mnoho jiných jsme si i já a Honza vyzkoušeli šlapací čtyřkolky nabízené k vypůjčení zdarma. Možná i proto, že jsme byli posilněni alkoholem, jsme hlasitě oceňovali jízdní vlastnosti tohoto dopravního prostředku. Jelo se nám prostě krásně, tak jsme si hned v alkoholovém opojení slíbili, že na těchto čtyřkolkách uděláme nějakou delší cestu, zkrátka výzvu. Druhý den jsem si na to prakticky ani nevzpomněl a jak to tak bývá, tak tento nápad jednoduše zapadl.

Na rozdíl od jiných bláznivých nápadů ale nezapadl na trvalo.

V červnu jsem získal pozici praktikanta na oddělení nákupu ve Škoda Auto a Honza již nějakou dobu praktikantem byl. Oba jsme tudíž trávili dost času v Boleslavi a rozvoj naší cesty mohl začít. Bylo to někdy v první polovině července, co jsme se poprvé sešli v Bondy centru s úmyslem projekt posunout. Vyhledali jsme si nějaké mapy a hledali inspiraci, kam bychom vlastně mohli jet. Prvotní nápad, Moskvu, jsme rychle zavrhli z časových důvodů i kvůli potřebě víz a momentální situaci na Ukrajině. Časem nám vykrystalizoval Balaton.

„Žádné zabijácké převýšení, vzdálenost tak akorát, aby to hezky znělo (1000+Km), a ještě by tam mohla být nějaká párty na pláži“, malovali jsme si obrázek cesty. Ještě nám bylo jasné, že budeme potřebovat sponzory, protože půjčit si čtyřkolky není úplně levné a kdo někdy dělal praxi ve Škoda Auto, tak ví, že kvůli penězům se tam nechodí.

Poté projekt opět na chvíli zamrzl.

mapaProbudili jsme se v srpnu s tím, že jestli chceme vyjet na začátku září, tak už je potřeba sakra něco dělat. Klasicky nás nakopnul dead-line na krku. Tou dobou to začalo, udělali jsme obrázky s trasou, takové naše „vizitky“ pro sponzory a sepsali emaily. Emaily s přílohami a žádostmi o podporu jsme rozeslali nejdříve půjčovnám šlapacích kár. Ozval se nám Rasťa Betuš, příjemný chlapík, který při práci ještě provozoval půjčovnu těchto ďábelských mašin. Ihned jsme si padli do noty, už po telefonu jsme poznali, že se pro projekt nadchnul a jde do toho se vším všudy. Ve třetím týdnu v srpnu jsme zajeli k němu domů a vyzkoušeli si naše stroje. Udělali jsme testovací jízdu, mašiny rozebrali, abychom znali všechny díly a jak k nim, a domluvili detaily. Touto dobou jsme mohli začít shánět ještě nějakého sponzora, protože jsme očekávali zvýšené náklady na jídlo, pojištění, krytí určitých rizik, případné ubytování. Docela na poslední chvíli, tuším, že 28. 8. 2014 jsme zaslali email řediteli ŠAVŠ, panu Ing. Janu Duškovi. Jeho blesková reakce nás opravdu překvapila. Byl jsem toho dne v práci a po obědě zvoní telefon ze ŠAVŠ, že pan ředitel by se s námi rád setkal. Za hodinu a půl jsme již seděli s Honzou v kanceláři pana ředitele.

Prvotní nadšení a zvědavost na chvíli opadly, když do celé věci začal lidově řečeno „šťourat“. Chtěl znát naši motivaci, proč to děláme, jestli to opravdu dokážeme a jestli neuděláme po cestě nějakou ostudu, která by mohla narušit dobré jméno školy. Z dnešního pohledu mi to samozřejmě přijde naprosto na místě, ale tenkrát mu naše odpověď, že jsme si prostě řekli, že to uděláme, a máme rádi výzvy, prostě nestačila a my nevěděli, jak jinak to vysvětlit. Finanční podporu nám ale přislíbil. Tímto jsme vyhráli první bitvu, ještě nás ale čekala celá válka.

10614252_519804338154531_233735506994963150_n

Plán byl nastaven na 100km na den (z naší strany naprostá střelba od bokuJ) a celkově 10-12 dní jízdy. V této konstelaci jsme si mysleli, že za 8 hodin etapu odjedeme a pak budeme mít čas odhalovat krásy okolí.

Jak šeredně jsme se mýlili. Já jsem byl naprosto netrénovaný, a jelikož se dala očekávat určitá dávka náročnosti, tak jsem si aspoň během posledních deseti dní byl párkrát zajezdit na kole, aby se neřeklo.

Teď něco ke čtyřkolkám. Pohyb na nich je poměrně dost odlišný od kola, kde se dá zabrat tělem. Tady jsme byli zapřeni zády do sedáku a do pedálu tlačili vlastně opravdu pouze stehenními svaly. Čtyřkolka, jak název napovídá, má opravdu čtyři kola (a navíc dost široká), což znamená výrazně větší valivý odpor a tření. V neposlední řadě jsou čtyřkolky i výrazně těžší než kolo, když jsem na té své seděl, tak dohromady i s krosnou jsem tlačil snadno přes 150kg. Připočtěte pouze 3stupňovou převodovku a bude vám jasné, že to není dopravní prostředek do kopcovité krajiny.

Trochu jsme to zpestřili ještě naší cestou na Seznamovák ŠAVŠ (konal se u Hradce Králové), tam jsme zůstali po dobu jeho trvání a odtamtud jsme vyrazili rovnou do Maďarska.

31. 8. 2014 jsme se brzy ráno sešli s Rasťou v Praze na Černém Mostě, kde nám předal čtyřkolky a další výbavu. My jsme všechny naše věci naložili a po nezbytné startovní fotce začala další kapitola našeho příběhu.

Pokračovaní článku naleznete po kliknutí ZDE.

10614336_512621622206136_1742223358641825664_n

Matuš Horniaček

Matuš Horniaček

Študent ŠAVŠ, človek s otvorenou mysľou, vítam každý nápad. Rád športujem a podnikám. Zo športov mám rád golf, lukostreľbu, fitness a ATV. Na záver o mne: „Proste a dostanete! Hľadajte a nájdete! Klopte a otvoria vám!“

matus.horniacek@gmail.com